Roušky a respirátory z lékáren, obchodů i e-shopů na konci února zmizely. Momentálně se už respirátory nejúčinnější třídy FFP3 nesmí prodávat veřejnosti, jsou určené jen pro zdravotnický personál. Ani v roušce mnoho Čechů nyní nepotkáte. A ti, kdo ji mají, pro to můžou mít i jiný důvod, než jsou obavy z koronaviru. Klub pacientů s cystickou fibrózou dokonce vytvořil kampaň: Nosím, protože musím. Blesk Zprávy oslovily psychologa s dotazem, proč nás lidé v rouškách tak dráždí, i když je máme zřejmě doma v zásobě.
Někteří lidé, zejména ti s chronickým onemocněním či onkologičtí pacienti, nosí roušku běžně. Bez ohledu na aktuální situaci s koronavirem. Jak uvedla Markéta Mikšíková, místopředsedkyně Klubu pacientů s cystickou fibrózou, z.s, obecně jsou reakce na nošení roušek na veřejných místech spíše negativní.
„Pacienti se běžně setkávají s nepochopením, nepříjemnými pohledy a mnohdy čelí i velmi nepříjemným připomínkám ze strany cizích osob,“ zmínila Mikšíková a dodala: „Vzhledem k aktuální situaci by se dalo předpokládat, že člověk s rouškou na veřejnosti už nikoho nepřekvapí. Zprávy o takových nepříjemných situacích však v minulých týdnech v naší komunitě překvapivě narostly.“
Pohledy plné znechucení doplnila hrubost
Svou zkušenost popsala jedna z pacientek s tímto nevyléčitelným onemocněním, které postihuje dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány.
„Bylo to v době, kdy nakažených koronavirem v ČR bylo možná méně jak 20? Nějak tak zhruba. Pohledy znechucení nebo strachu jsem od ostatních zažívala už dřív. Nebylo výjimkou, že se kolem mě udělal prostor,“ svěřila se pacientka, která si přála zůstat v anonymitě.
„Jen co jsem nastoupila do tramvaje, tak jsem cítila, že jsou opravdu všichni dost znechucení, že tam jsem. Pohledy jsem cítila, aniž bych se po ostatních dívala. Poté nastoupil pán, který byť jen prošel okolo mě, tak i to mi stačilo a zaskočilo mi. Ucítila jsem závan cigaretového kouře,“ popisuje pacientka, která na sobě měla nanovlákenný, antivirotický šátek a pokračuje: „Nebylo to tak zlé, ale moje plíce to zkrátka nezvládají.“
Žena uznává, že při cystické fibróze zní její kašel skutečně nepříjemně. Ale není samozřejmě nakažlivý.
„Dusila jsem se už dobrou minutu a bylo slyšet, jak mi v tom dechu „praská”. Tehdy už to nevydržela paní sedící naproti mně a řekla: „Proboha, to fakt v takovém stavu musíte jezdit v MHD? Cestujete si bůhví kde po světě a nemáte špetku soudnosti vůči ostatním? Prase.”,” popsala svůj zážitek pacientka.
Pacientka: Co lidé s těmi rouškami dělají?
„Lidé začali odcházet do jiné části tramvaje a zbylí se na mě jen strašně zle dívali, komentovali nebo nadávali. Bylo mi v ten moment na zvracení, protože jsem se hrozně bála, co přijde. Bála jsem se hlavně, že se do mě třeba pustí více lidí. Nebo půjdou pro řidiče, aby mě vyhodil z linky,” uvedla žena.
„Proto jsem si pobrala batoh a beze slova a pohledu na ostatní jsem vstala a na nejbližší zastávce vystoupila,” pokračuje ve svém vyprávění pacientka a ptá se sama sebe: „Je mi zle z vědomí, že kdybych neměla šátek, tak nemám nic, protože není nikde žádný ochranný prostředek k sehnání. Co tedy s těmi rouškami lidi dělají, když nikde nikoho s rouškou nevidno?”
Podle Spolku pacientů u tak závažného onemocnění, kterým cystická fibróza je, je taková ochrana naprosto opodstatněná.
„Nemocní cystickou fibrózou čelí riziku infekce celý svůj život. Jsou proto velmi dobře připraveni se chránit i před úplně novou hrozbou, kterou pro ně COVID-19 bezesporu představuje. Pokud ale nejsou v obchodech a lékárnách k dispozici prostředky, kterými své bezpečí zajišťují, je těžké nepropadat panice. Dále proto apelujeme na všechny, aby se chovali zodpovědně a ohleduplně,” vzkazuje lidem Mikšíková.
#nosimprotozemusim
Na podporu těch, kteří nosí roušku, vznikla kampaň Nosím, protože musím. Stačí nahrát svou fotografii v roušce na sociální sítě a přidat hashtag #nosimprotozemusim. Vhodné je také vysvětlit, proč se rouškou chráníte, případně vaši zkušenost s reakcemi okolí.
Psycholog: Nošení roušení je zodpovědné, strach je iracionální
Podle psychologa Tomáše Morávka u nás není, narozdíl od jiných zemí, nošení roušek běžné.
„Rouška nám signalizuje, že je něco s tím člověkem v nepořádku, dokonce ho můžeme vyhodnotit jako potencionálního nositele nákazy a to je velmi iracionální strach, že on je ten nakažený a přenese to na nás, přitom ten člověk chce jen chránit sebe a okolí,“ řekl Blesk Zprávám psycholog s tím, že ti, co nosí roušky, se chovají zodpovědně. A naopak ostatní se chovají až agresivně.
„Kdyby se virus rozšířil, tak by lidem zřejmě vůbec nepřišlo, že někdo roušku nosí, a naopak bude divné, když někdo zakašle a nebude mít roušku. Takže je to otázka sociálních zvyků. Lidí, co roušku nosí, je velmi málo a v naší kultuře jsou zatím bráni jako ojedinělí a vyvolávají až negativní obavy, bohužel,“ dodal Tomáš Morávek.
Zdroj: blesk.cz
