Pamatuješ ten okamžik, kdy se všechno zastavilo? Ten tichý městský hluk, co najednou zmizel, a najednou bylo slyšet víc než jindy? Ten strach v očích […]

A znáš ten pocit, když otevřeš spis a místo odpovědí najdeš prázdné stránky nebo černé zámečky? Ten zmatek, co se ti zvedne v krku? Tak

Začnu upřímně. Ten pocit, že nám někdo rozhoduje o zdraví z dálky, znáš ho taky. Slyšíš zákulisní řeči, vidíš uzavřené nemocnice, čekárny přecpané lidmi a

Pamatuješ ten pocit, když se všechno najednou zastavilo a zároveň rozběhlo jinak? My to cítili na kůži. Zavřené kavárny, prázdné náměstí, a přitom chaty, livestreamy

Začnu tím, co jsme všichni cítili v žaludku — ten zvláštní pocit nejistoty, který se vkradl do běžných dní. Najednou už nebylo samozřejmé, že lidi

Pamatuješ ten okamžik, když se ráno zavřely hranice, vrátil se tón rozkazů a ulice ztichly? Ten tenký hlas nejistoty, co se zmítal mezi nákupními košíky

Pamatuješ ten okamžik, kdy jsi poprvé slyšel o nové mutaci a cítil jiskru obav? Ten malý uzlíček v krku, když si říkáš: co teď bude?

Začnu upřímně. Znáš ten pocit, když nahlédneš do něčeho, co by mělo být otevřené, a najednou je tam mlha? Jako by někdo zhasl světlo. Tohle

Znáš ten moment, kdy tě trkne, že něco voní trochu jinak než bezpečnost? Ten pocit je ostrý. Je to jako nosit roušku a v zoufalství

Cítíš to. Ten zlom v hrudi, když zavíráš výlohu, přepočítáváš zbytky v pokladně a přemýšlíš, kde udělat škrty, aby to vydrželo do dalšího měsíce. A