Pamatuješ ten moment, kdy se svět najednou zastavil a každý z nás hleděl na obrazovky a čekal na špatnou zprávu? Ten pocit bezmoci, když chyběly základní věci jako roušky nebo testy. A přitom jinde probíhalo neviditelné počítání: kdo na tom vydělá. Takhle to myslím — krize odhalila běžné mechanismy trhu a také jejich temnější stránku. Neříkám, že všechno bylo zlé, ale je fér podívat se, jak se z nouze stal byznys.
Světová zdravotnická organizace World Health Organization vyhlásila pandemii v březnu 2020 a to spustilo lavinu rozhodnutí, smluv a nákupů, které měly jeden společný jmenovatel: urgentně získat to, co chrání životy. Jenže tam, kde je poptávka rychlá a regulace zpožděná, hlídají tržní hráči zisk. A my na to můžeme koukat s citem pro spravedlnost — proto o tom píšu.
Kdo vydělával na očkování a lécích
Představ si to takhle: jeden vědec udělá průlom, další to přetaví do vakcíny a pak nastoupí velké firmy a banky. Státy předem objednávají miliony dávek, smlouvy jsou tajné, ceny ne vždy průhledné. Farmaceutické firmy dostaly obrovské veřejné peníze na vývoj a zároveň si zajistily exkluzivitu skrz patenty. Výsledek? Rychlá výroba, masivní zisky a omezený přístup tam, kde je to nejvíc potřeba.
Nejsem si jistý, že existovalo záměrné spiknutí, ale možná je to jen tím, jak systém funguje: ten, kdo má výrobní kapacitu a právní zázemí, bere větší kus koláče. Když se ke kreativitě přidá lobbing a obchodní podmínky, vznikne situace, kde veřejné financování přenese riziko na stát a zisky zůstanou u firem. To je prosté a trochu otrávené, protože my platíme vývoj a oni inkasují výsledek.
Bezpečnostní průmysl, testy a státní zakázky
Pamatuješ, jak se najednou objevily stovky dodavatelů respirátorů a testů? To není náhoda. Krátkodobá poptávka otevírá dveře novým hráčům i podomním prodejcům. Státní zakázky šly rychle, někdy bez standardního výběrového řízení. Co kdyby se podobné procesy řešily transparentněji — méně chyb, méně předražení.
V tomhle poli vydělávají všichni, kdo umějí rychle dodat: výrobci materiálu, logistické firmy, distributoři, ale i poradenské firmy, které radily, kde nakoupit a za kolik. Někdy je to obyčejná firma, která najde šanci a uspěje. Jindy tam směrem ke křivce zisku proplují i zkraty a přehmaty, které pak oplátku vyvolají veřejné pobouření. My se můžeme ptát: proč nebyly veřejné databáze smluv hned od začátku? Proč některé firmy kupovaly přes zástupce a cena se násobila?
Strach, data a digitální byznys
Strach má hodnotu. Firmy prodávají uklidnění: aplikace pro sledování, služby pro ověřování, datové analýzy, reklamu, která tě přesvědčí, že právě jejich produkt tě ochrání. Technologie přinesly spoustu dobrého — rychlejší komunikaci, sledování kontaktů, vzdálené vyšetření. Ale zároveň si řekni otevřeně: kdo získal přístup k cenným datům o pohybu lidí a zdravotním stavu?
Sledování a analýza dat vznikly dočasně jako nástroj ochrany zdraví. Teď je fér ptát se, kdo ten přístup vlastní a jak dlouho tu kontrolu ponecháme. Nechci být poplašný, jen říkám, že tam, kde je data a strach, roste i zájem komerční. A my máme právo znát pravidla hry.
Co kdybychom měli systém, kde veřejné finance jdou za výsledkem, kde jsou smlouvy průhledné a kde jsou patenty vyváženy veřejným přínosem? To není naivní představa. Jde o to, co chceme jako společnost podporovat: tajné smlouvy nebo veřejnou kontrolu.
Praktické věci, které můžeš dělat hned: požaduj přehled státních zakázek ve svém regionu, podporuj místní výrobce, kteří dokazují kvalitu, nebo se zapoj do kampaní za transparentní smlouvy. Nečekej, až to zařídí někdo jinde. My můžeme tlačit, aby veřejné peníze měly veřejný dohled.
Když se podíváš na širší obraz, není to jen o tom, kdo vytáhl z banky nejvíc peněz. Jde o pravidla, která to umožnila. A ta pravidla můžeme změnit. Začni malým krokem: zjisti, kdo a za co dostal peníze v tvém kraji. To je konkrétní věc, kterou můžeš udělat zítra.
‚
