Cítíš to taky — ten divný mix vzrušení a podráždění, když se objeví „průlomová data“, která má vysvětlit všechno. A za pět minut někdo další vezme ta samá data, vystříhá je, přilepí do úhledného textu a svět se najednou rozdělí na pravdu a fake. Já tomu rozumím. Mě štve, když někdo zneužije čísla jako palbu z děla, a mě potěší, když čísla otevřená do veřejného prostoru konečně někomu pomůžou. Tak pojďme zjistit, proč otevřená data nejsou samospásná a proč zároveň patří mezi nejlepších pomocníků v boji proti lživým narativům.
Co jsou otevřená data a proč tě to může zajímat
Představ si starý šuplík s fakturami, smlouvami a tabulkami, do kterého nikdo neviděl. A teď si představ, že ten šuplík někdo otevře, vyfotí jeho obsah, nahraje to na web a přidá k tomu vysvětlení, odkud čísla jsou a jak je číst. To jsou otevřená data v jednoduchosti. Jsou to soubory — tabulky, mapy, statistiky — které kdokoliv může stáhnout, použít a znovu ověřit.
Proč tobě to má dělat radost? Protože když můžeš podat ruku surovému zdroji, už tě nikdo nemůže oblafnout tím, že něco „prostě tak“ platí. Můžeš si vzít CSV, zkusit pár filtrů, porovnat roky a vidět, jestli ta „krize“ je opravdu nová nebo jestli jde o běžný výkyv. A k tomu — když data mají popis (metadata), víš, kdo je sbíral, kdy a jak, takže se nedáš napálit výstřižkem bez kontextu.
A je tady i druhá strana: otevřená data sama o sobě nejsou lékem proti dezinformacím. Data mohou být chybně nasbíraná, úmyslně selektovaná nebo prezentovaná bez kontextu. Když nevíš, jak s nimi pracovat, můžeš si z nich udělat špatný obraz světa stejně rychle jako z nepravdivé zprávy.
Kde se dezinformace a otevřená data potkávají
Dezinformace ráda pracuje s polopravdami. A polopravda se rodí třeba takhle: vezme se jedno měřítko ze stovky, upraví se měřítko osy grafu, odebere se chybějící sloupec, a hotovo — najednou statistika, která v originále vypadala nevinně, působí jako obrovský důkaz. A co když původní data nejsou veřejná? Tam nastupuje fantazie, dohady a autoritářské tlachání.
Open data ale mohou tyhle praktiky zmenšit. Když jsou čísla veřejná, můžeš je zkontrolovat ty i já. Když někdo řekne „vláda to tajila“, stačí stáhnout tabulku, kouknout na datové razítko a uvidíš pravdu. Když je někdo šikovný, z dat vykreslí mapu a ukáže, kde se problém skutečně nachází. Když data chybí, to je signál taky — chybějící informace sama o sobě vypovídá o tom, kdo má co skrývat.
Ale pozor. Otevřená data můžou být zneužita. Když někdo špatně manipuluje s vizualizací, nebo si vybere jen to, co vyhovuje jeho narativu, pak z otevřenosti vznikne nové zrcadlo lži. Navíc algoritmy a sociální sítě milují jednoduché příběhy. Data složitý příběh zjednoduší do titulku a ten zní dobře. A proto nestačí jen mít data — musíme umět číst zdroj, rozumět metodologii a vědět, kdo data vydal.
Veřejné instituce a mezinárodní organizace to chápou. Evropská komise se zabývá tím, jak online dezinformaci omezit a jak zlepšit informovanost občanů. Více k tomu najdeš tady Evropská komise o boji proti dezinformacím.
Praktické kroky pro tebe a tvoji komunitu
Chceš vědět, co udělat hned teď? Nečekej na stát ani na noviny. Když máš podezření z lživé informace, nejdřív najdi zdroj tvrzení. Kde se číslo objevilo? V textu? V grafu? Je tam odkaz na dataset? Když dataset není, požaduj ho. To je tak jednoduché a tak mocné — ptát se: „Kde jsou data?“ To nutí autory buď dodat zdroj, nebo přiznat, že šlo o dojem.
Pak si stáhni data a podívej se na metadata. V nich jsou odpovědi na zásadní otázky: kdo data sbíral, kdy, jaké metody použil. Pokud metadata chybí, buď opatrný. Můžeš si taky zkusit porovnat s jiným zdrojem — státní statistika, archiv města, nezávislý výzkum. Když dvě nezávislé datové sady ukazují totéž, máš důvod víc věřit.
Nejdřív dělej malou kontrolu sanity. Zkontroluj rozsah dat, extrémy a průměry. Když graf ukazuje nárůst o stovky procent, otevři si hodnoty po měsících nebo dnech. Někdo může totiž použít relativní změnu tam, kde by bylo lepší ukázat absolutní hodnoty. Tím pádem vypadá věc dramaticky, i když jde jen o malý základ.
Spolupracuj s lidmi, které znáš. Když si nejseš jistý, pošli data někomu, kdo tomu rozumí — účetnímu, programátorovi, kamarádovi z místní samosprávy. Nemusíš být expertem, aby ses ptal a zjišťoval. My, co chceme mít pravdu, máme sílu v komunitách. Když se lidi spojují, data ožijí ve veřejné debatě a tajemství má menší šanci přežít.
A ještě jedna věc: podívej se na licenci. Otevřená data často mají jasně napsáno, co s nimi můžeš dělat. Když vidíš úzkou licenci, zeptej se proč. Otevřenost bez jasné licence není opravdová otevřenost.
Nástroje, které si odneseš domů
Nebudeš potřebovat superpočítač. Když chceš začít, bohatě stačí tabulkový editor, základní textový editor a oči. Pak můžeš vyzkoušet jednoduché volně dostupné nástroje. OpenRefine pomůže vyčistit bordel v tabulkách. Datawrapper udělá slušný graf během tří minut. Mapy vyrobíš i v QGIS, ale na jednodušší práci stačí Google Sheets nebo LibreOffice Calc. Tyhle nástroje ti umožní zjistit, jestli výrok stojí na pevných číslech, nebo jestli jde jen o lukrativní titulek.
Spoj se s místními iniciativami, které už data používají. Často existují nezávislé skupiny, které mapují veřejné zakázky, znečištění ovzduší nebo proměny území. Když spojíš jejich práci s vlastním lokálním zájmem, vznikají konkrétní příběhy, které noviny i sousedé pochopí. Tehdy otevřená data nejsou jen abstraktní soubor, ale nástroj, který mění rozhodování.
Co dělat, když data sama lžou
Ano, i data mohou lhát. Ne proto, že by čísla měla emoce, ale protože sběratelka může mít motivaci, metoda může být špatná a chyby se stávají. Když narazíš na datovou chybu, dokumentuj to. Vytvoř snímky obrazovky, stáhni původní soubor a napiš otázky: „Kdo to nasbíral? Jaká byla metodika? Kde jsou výjimky?“ Pošli to autorovi dat a požaduj opravu. Pokud ti zodpovědí, super. Pokud ne, ukaž to komunitě — někdy tlak veřejnosti věci zrychlí.
Další problém je zkreslená vizualizace. Když někdo použije kluzkou osu Y nebo přepočítá procenta, výsledný obrázek může zavádět. Nauč se jednoduché pravidlo: kontroluj měřítka os a počty dostupných pozorování. Když vidíš graf bez popisků, buď podezřívavý.
A nejdůležitější: nenech se utopit v detailech. Data jsou nástroj. Je přirozené, že se v nich ztratíme. Proto se vždy ptej na příběh za čísly: co tyhle hodnoty znamenají pro lidi v tvém městě, pro rodiny, pro místní firmy. Ten lidský pohled vrací data zpátky do života a odhalí, kde se snaží někdo manipulovat s pozorností.
Role státu a občanů v bitvě o fakta
Stát má povinnost uvolňovat data, která patří veřejnosti. Když veřejné prostředky financují sběr informací, není fér, aby ke druhým přistupovali jen vyvolení. A my jako občané máme právo ty informace vyžadovat, kontrolovat je a interpretovat. A taky povinnost — nepřijímat bez přemýšlení první dostupný výklad.
Konzervativní postoj tu může být zvlášť silný. Když věříš na odpovědnost, na místní komunitu a na to, že moc by měla mít kontrolu, otevřená data jsou nástroj, který pomáhá tu kontrolu
