Pamatuješ ten zvláštní tichý zvuk města v nejhorší části pandemie? Ten, kdy se zdálo, že i vzduch má menší váhu. Ten pocit ztráty a zběsilé

Znám ten pocit, když se svět otočí o sto osmdesát stupňů a ty stojíš na prahu něčeho, co vypadá jako konec obyčejnosti. Srdce buší trochu

Začni tím, že si připomeneš ten zvláštní tichý den, kdy se všechno zastavilo. Ten pocit, že svět kolem tebe se smrskl na pár pokojů, kuchyň

Znám ten pocit. Vdechneš a máš pocit, že do plic jde kus všeho — prach, pachy, možná virus. A pak přijde ta malá panika: co

Znám ten pocit. Díváš se na čísla, která mají rozhodovat o penězích, bezpečnosti nebo politice, a něco ti nesedí. Čísla by měla být pevná, ale

Znáš ten moment, kdy se ráno probudíš a první věc, co ti proběhne hlavou, je další zpráva o číslech, opatřeních nebo nějaké nové „důležité“ informaci,

A znáš ten moment, kdy se svědomitě díváš na špinavé dlaně a najednou si uvědomíš, že mytí rukou už pro tebe není o hygieně, ale

Znám ten pocit. Sedíš u stolu, čteš noviny nebo listuješ sociálními sítěmi, a najednou: titulek o tom, že stát podepsal smlouvu na dodávku vakcín —

Pamatuješ ten pocit v tramvaji, když kolem tebe každý dýchá jako v sauně a ty máš na nose kus látky, co tě utěšuje? Ten moment,